Originál článku najdete na stránkách LukyKart.cz.
Konec roku bývá zpravidla příležitostí k ohlédnutí za uplynulou sezónou. V případě Lukáše, navíc vzhledem k přestupu do vyšší třídy a k jiné značce, by se dalo očekávat zajímavé čtení. Realita ale je jiná. Hlavní důvody jsou dva – sádra na ruce hned v úvodu sezóny a nové studijní povinnosti. Takže namísto kočování Evropou Lukáš intenzivně bojoval se zvýšenými studijními nároky po přestupu na střední školu, konkrétně na Česko–italské gymnázium.
To nám ale na druhé straně nabízí příležitost využít tento čas k provedení jakéhosi celkového zbilancování prozatímního působení Lukáše ml. v kartingu, i když chvílemi možná až trochu nostalgického ohlédnutí.
Takže – po prvních závodnických krůčcích, kdy v sedmi letech poprvé usedl do závodní motokáry třídy Bambini, po dvou letech Lukáš přešel do nově vytvořeného značkového šampionátu Easy 60.** A bylo to snad nejkrásnější tříleté údobí, jaké zatím v motokárách oba Lukášové prožili. Přesně v duchu : „Jaké si to uděláš, takové to máš“, v domácím i v italském šampionátu. A zde si i Lukáš začal úspěšně budovat své mezinárodní renomé**.
A že byl úspěšný, dokládá jeho následné angažmá v továrním týmu Birelu. Sice „jen“ ve třídě MINI60, ale co více po jedenáctiletém ogarovi chtít ? Tento dvouletý „kontrakt“ přinesl Lukášovi první zkušenosti z fungování v profesionálním týmu. Po přestupu do kategorie KFJ přišla zkušenost s další týmem. A jaké ty zkušenosti byly ? Například takové,že co v jednom týmu problém absolutně nebyl , ve druhém znamenal hned oheň na střeše. Dosti rozdílně také fungovala vnitrotýmová komunikace. Ale nic není pouze černo-bílé a všude se lze setkat s lidmi, se kterými si sednete jak po lidské, tak i pracovní stránce. A věřte, že spolupráce třeba s Patrikem Hájkem (v roli osobního mechanika), panem Klobásem či pragovákem Claudiem, je ryzí radostí.
A další „zkušenosti“ ? Třeba že z pohledu finanční podpory od Autoklubu je zisk české licence zcela k ničemu. A pokud zůstaneme na domácích tratích (byť jako pouhý pozorovatel), tak konstatování, že třída KFJ v českém šampionátu bohužel již vůbec není soutěží jezdců, resp jejich mechaniků, ale výhradně a pouze motorářů.
A na závěr snad něco málo z plánů do budoucna ? Prozatím snad jen to, že jsou v plném proudu jednání o startu ve třídě KFJ v jednom „nejmenovaném“ italském týmu. Co je zatím jisté, je skutečnost, že v nadcházejícím roce se hlavní pozornost upře na starty v Italském národním šampionátu.
Takže – do nadcházejícího roku mnoho úspěchů a všem hodně zdraví ! A alespoň trošičku toho pokakaného štěstíčka. Vždyť na Titaniku byli taky všichni zdraví, ale nebylo jim to moc co platné :o)
