Druhý závod Italského šampionátu 2011

Na nagumované trati nám to (zatím) moc nejde

Druhý podnik prestižního italského šampionátu Easykart  se odehrál na kartodromu poblíž Sieny v samotném srdci Toskánska za účasti téměř 200 závodníků. Šestice českých jezdců s doprovody dorazila na místo v pátek  ráno a po vybudování nezbytného zázemí se naši piloti postupně pustili do seznamování se zdejší tratí. Pouze Dominik Javůrek na tomto okruhu již závodil, a to v rámci Grand International Final 2009, pro všechny ostatní byla zdejší trať naprosto nová. A jak se ale následně ukázalo, největší problém pro naše jezdce představovaly silně nagumované zatáčky, které ve spojení s vysloveně letním počasím s teplotami kolem  30 ^oC vytvořily podmínky, se kterými si v porovnáním s  výkony z předchozích letošních podniků na italské půdě nedokázali naši poradit odpovídajícím způsobem.

Celý pátek a sobotu se hledalo nastavení podvozků a karburace – jet široký či úzký předek ? Bohatší našroubkování, či to „vysmahnout“ ? A nalezení optimálního tlaku pneumatik bylo za těchto podmínek bylo pro mnohé jezdce a jejich doprovody opravdovým křtem ohněm. A ať se naši snažili sebevíc, na nejrychlejší chyběli desetinky a některé předjížděcí manévry domácích Italů vzbuzovaly otázky, zda je na výjezdu ze zatáčky dopředu neurychluje skrytý  systém KERS. Závod jako takový se v Italském šampionátu odehrává celý v neděli, takže po ranní karburaci ještě za mlhy na tréninkových gumách se vzápětí šlo do měřáků – samozřejmě na nových kolech z Park Fermé, kdy trať dávno intenzivně ohřívaly sluneční paprsky. A teď odhadněte na kolik se po noci prochladlá kola na té gumě ohřejí, aby jste dosáhli v sobotu pracně nazkoušených hodnot…

Jezdci třídy 60 byli opět pro velký počet účastníků rozděleni do tří skupin A – B – C, a ve stejných skupinách následně absolvovali bodovanou rozjížďku. Pro rozřazení do jednotlivých finálových jízd byl rozhodující součet „trestných bodů“dle pořadí, na kterém ve svých skupinách dojeli. Nejlépe si z našich v měřeném tréninku vedl Václav Šafář, který skončil 10., v následné rozjížďce dojel 5.  což pro něj v součtu znamenalo 20. místo na startovním roštu A finále. Lukáše Podobského na 24. místo na startu A finále vyneslo 10. a 9. místo v měřáku a rozjížďce. Benjamínek české výpravy Jakub Roubíček po 12.místu v měřeném tréninku zabojoval v rozjížďce, kde dojel 5., což znamenalo 25. místo v Áčku. Dominik Javůrek i přes veškerou snahu a spoustu práce  ( vyzkoušelo se – omylem i obrácené těsnění pod válec, překrývající půlku přepouštěcích kanálů :-)).   Dominik s tím byl „jen“ o cca vteřinu na kolo pomalejší … , výsledkem bylo  13. a 6. místo, což jej kvalifikovalo do A finále  na 26. místo. Bratři Tlachačové nejspíš na výsledky tohoto závodu nebudou vzpomínat v nejlepším – starší Zdeněk se po 12. a 12. místě z měřáku a rozjížďky kvalifikoval jako 5. do B finále. Postupové místo v něm ale neobhájil a dojel v něm „až“ na 13. místě. Jonáš se v 70-ti členém startovním poli třídy šedesátek 20. a 17. místem kvalifikoval na Pole Position na startu C finále, ve kterém se ale po několika drobných strkanicích a chybkách „dokázal“ propadnout až na 10. průběžné místo, aby ale vzápětí za to „vzal“ a dojel na 5., postupovém místě. V rychle následující „posilovně“ jménem B finále Jonáš dojel 30.

Kritické okamžiky, kterými jsou bezesporu nastartování motokár a výjezd do zaváděcího kola A finále a i následný start  proběhly bezproblémově, takže jen ve zkratce pár postřehů : na čele ujela skupinka domácích jezdců, včetně „profláknutých“ jmen jako Lombardo či Atlante, která relativně bez dramatických zvratů vodila 34 člené pole jezdců celých 18 finálových kol (výsledky zde). Z našich si i ve finále nejlépe vedl Václav Šafář, který se dokázal probojovat až do „top ten“ na 10.místo. Venca s každým odjetým závodem zrychluje a i v zahraničí se mu začíná dařit. Tentokrát ho nezbrzdil ani Crash v jednom z tréninků, kdy došlo i na rovnání rámu heverem. Lukáš Podobský se ve finále stal cílem několika tvrdých ataků, po kterých následoval výlet „do kačírku“. Lukáš, ale vše ustál a dokázal se protlačit  až na 13. místo v cíli. Ambice byly určitě vyšší, ale přilepily se na rozpálenou vrstvu gumy na trati jako na mucholapku … Kuba Roubíček  patří i přes svůj nízký věk ke špičce  naší třídy EASY 60,  musí, ale ještě nasbírat mezinárodní zkušenosti. V Sieně se ve finále po propadnutí na 30. místo po startu  propracoval až na 18. místo v cíli. Dominik Javůrek skončil ve finále A hned za Kubou, kdy od poloviny rovinek oproti konkurenci očividně ztrácel, a tento závod bude jistě podroben důkladné „týmové analýze“. Kompletní výsledky závodu najdete zde.

Naše šestice účastníků, plus jezdci z prvního Evropského finále, jsou určitě perfektně rozjeti do sezóny, což ostatně budou moci prokázat hned při prvním domácím závodním víkendu v Sosnové, kam se chystá také početná zahraniční konkurence. Jen bude třeba společnými silami nejprve „vyjezdit“ písek z trati. Řádili  tam totiž zase  autokrosaři …