10. Světové finále EASYKART

[Zobrazit jako slideshow]

1 2 ... 16 ►

Castelletto di Branduzzo 12. – 16.10.2011

Bitva po italsku

Přestože pro většinu českých motokárových jezdců skončila sezóna posledním závodem domácího mistrovství ve Vysokém Mýtě, tak početná česká výprava jezdců seriálu Easykart měla před sebou ještě poslední velkou výzvu – Světové finále Easykart 2011 na italském okruhu v Castelletto di Branduzzo.  Závodiště přivítalo o třetím říjnovém víkendu téměř 300 jezdců ze 26 zemí světa slunečným, leč trochu větrným počasím. Noční teploty se však blížily bodu mrazu a tak ranní tréninkové jízdy byly označeny žluto-červenými vlajkami traťových komisařů, signalizující kluzký povrch. V každém případě okruh v Castellettu nabídl letos opět skvělou podívanou, kterou díky přímému přenosu satelitní a internetové TV stanice Sky Canale 515 mohlo v pohodlí domova sledovat mnoho diváků na celém světě. Špičková úroveň nebyla patrná pouze u přenosové TV techniky, ale také u celkové organizace Světového finále Easykart 2011, kterou zastřešuje italský výrobce motokárové techniky Birel. Traťoví komisaři tradičně povolaní z okruhu F1 v italské Monze odvedli skutečně skvělou práci a patří jim v tomto ohledu dík za bezproblémový průběh víkendového závodu. A jak si česká „easy“ reprezentace na zdejším okruhu dlouhém 1256 metrů vedla?

Easy 60

 V rámci letošního 10. ročníku světového finále čítala již tradičně startovní listina této nejsledovanější mládežnické třídy Easykart nejvíce startujících – konkrétně 94 jezdců ze 16-ti zemí. A je více než potěšující, že hned po 40-ti domácích Italech bylo naše české zastoupení druhým nejpočetnějším. Vždyť letos se na start světového finále postavilo hned dvanáct našich šedesátkařů !A stejně pestré jako startovní pole, byly  rozlišné i ambice našich mladých reprezentantů. Největším želízkem v italské výhni byl určitě Lukáš Podobský, který letos absolvoval celý seriál sedmi podniků italského šampionátu a vyjel si v něm vynikající celkové šesté místo. Na druhé straně, přijela do Itálie i řada nováčků, okusit atmosféru velkého mezinárodního podniku a  začít sbírat jinak nezískatelné zkušenosti. Dráha v Castellettu, leží necelých 50 kilometrů od Milána – jen kousek od dálnice. Organizátoři i letos zajistili výborné podmínky a všem se ochotně věnovali. Navíc jim vyšlo i počasí. Čtvrteční pětadvacítky sice v pátek odfoukl chladnější vítr, ale jelo se na rozdíl od minulého ročníku stále na suchu.

Svá první seznamovací kola začali ti nejpilnější najíždět již ve středu odpoledne, v rámci čtvrtečních volných tréninků pak bylo dostatek prostoru pro nalezení co nejlepšího nastavení, neboť v pátek se již jezdci na trať podívali „jen“ čtyřikrát. Při tréninku bylo zapotřebí od domácích Italů odkoukat, na které obrubníky je radno najíždět a které je lépe, byť s minimálním odstupem, minout. Na mnoha místech trati najetí na obrubník káru jen rozhodilo a výsledkem bylo zpomalení, dané nagumovanou tratí. Jako vzorový příklad bylo možno používat Itala Davide Lombarda, vítěze letošního ročníku Italského šampionátu Easy 60. Jeho průjezdy byly ukázkové – jedním obloukem s maximálním využitím šířky trati. Kára i jezdec v ní působily dojmem nedělní procházky – na konci rovinky se za volant zalehnutý jezdec pouze zvedl a opřel do sedačky, jemně natočil volant a kára plynulým obloukem jako z kružítka pokračovala k další zatáčce. Žádné kvílení gum nebo trhavé pohyby pilota, jen  mírné poklesnutí a následné zvýšení otáček motoru.. Až do měřeného tréninku bylo jezdecké pole rozděleno na tři skupiny podle startovních čísel. A když se v pátek nasadili měřicí krabičky, začalo se hrát s otevřenými kartami : v 1. skupině byl nejrychlejší nám dobře známý Rakušan Zupanic, který se jako jediný ze skupiny dokázal dostat pod 58 vteřin. Tato magická hranice se ukazovala být rozhodující pro všechny, kteří se chtěli v tohoto ročníku umístit v TOP 10. Ve druhé skupině se pod magickou hranici 58 vteřin dostávali hned tři Italové – Sampieri, Michelotto a Mori, z našich o desetinu zaostával Zdeněk Tlachač, o pět desetin Jakub Talaš a o vteřinu Alex Legnaro. To ve třetí skupině bylo hned šest rychlíků s časy pod 58, kdy mezi pět Italů se čtvrtým časem dostal Lukáš Podobský. Zkušení organizátoři si v těchto volných trénincích dokázali například všimnout, že se do tréninku „vloudil“ jezdec, který zde neměl co dělat a toto ocenili pokutou 100 eur … Vůbec práce jak technických, tak i sportovních komisařů si zasluhuje obdiv a musí být určitě příkladem a inspirací pro naše činovníky, kteří  na místě sobotní a nedělní dění sledovali.

Do prvního osmiminutového měřeného tréninku nastoupili po 17 hodině z našich Michal Pražák, Zdeněk Tlachač spolu se svým bratrem Jonášem. Deset minut po nich na trať vyrazila druhá skupina, ve které byli Alex Legnaro, Matěj Kácovský, Dan Skočdopole, Petr Večerka a Adam Králík. Do poslední, třetí skupiny byl vedle Moniky Podhradské, Jáchyma Galáše a Kuby Talaše zařazen i Lukáš Podobský, což se vzápětí ukázalo jako dosti smolné. Lukáš měřák perfektně rozjel  a hned od začátku dosahoval na nových pneumatikách  nejrychlejších časů a měl před sebou volnou trať. Ve třetím kole, ale došlo v zadní části tratě ke kolizi, která zcela zneprůjezdnila trať. Tomuto „špuntu“ čtyři nejrychlejší z čela včetně Lukáše ujeli a byli vzápětí na cílové čáře červeným praporem odmávnuti a posláni do depa. Když se pořadatelům po zhruba dvaceti minutách podařilo situaci vyřešit a trať zprůjezdnit, byli z depa vypuštěni oni čtyři jezdci, kteří se museli zařadili za celý zbytek pole. Lukáš měl tedy před sebou zhruba třicítku pomalejších jezdců a jako všichni ostatní seděl ve zcela vychladlé káře. Navíc se slunce stačilo rychle schovat za stromy a k vychladlému motoru i pneumatikám  pořadatelé nechali dojet jezdce jen zbývající 4 kola. Celá tato třetí skupina byla nepochybně oproti předchozím poškozena.

Výsledky našich v měřeném tréninku byly následující :

1. skupina : 6. Zdeněk Tlachač s časem 57,972, 21. Jonáš Tlachač, 24. Michal Pražák
2. skupina : 17. Alex Legnaro , 22. Dan Skočdopole, 23. Petr Večerka. , 25. Adam Králík, 30. Matěj Kácovský
3. skupina : 6. Lukáš Podobský, 7. Jakub Talaš, 22. Jáchym Galáš, 28 Monika Podhradská . V této skupině se z pochopitelných důvodů nikomu nepodařilo dostat pod 58 vteřin.

Podrobné výsledky nejenom měřených tréninků naleznete zde

Pořadí všech časů dosažených v měřeném tréninku rozřadilo jezdce do šesti skupin podle jednoduchého klíče : jezdec s absolutně nejrychlejším dosaženým časem do skupiny A1, druhý v pořadí do A2, třetí do B1, čtvrtý do B2, pátý do C1, šestý do C2. A dále opět : sedmý do A1, osmý do A2 atd… Naši z toho vyšli následovně : ve skupině A1 jsme neměli nikoho, do B1 připadl na výborném 2. místě Zdeněk Tlachač, čímž si zajistil start do obou bodovaných rozjížděk z druhé řady. S ním v této skupině startoval z 12. řady Petr Večerka, za ním stáli 13. Michal Pražák, 14. Monik Podhradská a 15. Matěj Kácovský. Ve skupině C1 z 11. řady startoval Jáchym Galáš, hned za ním jako 12. Adam Králík. V A2 ze šesté řady startoval Kuba Talaš, ze 12. Dan Skočdopole. Do B2 připadl do 8. řady Alex Legnaro, hned za ním stál 9. Jonáš Tlachač. Na Lukáše Podobského vyšla „až“ pátá řada v C2. Jak vidno, nejlépe se za daných podmínek měřák povedl úřadujícímu mistru České republiky Zdeňkovi Tlachačovi. Následně se mezi sebou vzájemně utkali jezdci „jedničkových“ a jezdci „dvojkových“ skupin: A1-B1 : V této kvalifikační rozjížďce se Zdeněk Tlachač po celou dobu pohyboval na samé špičce, kdy v pátém a šestém kole jezdil na druhém místě, aby cíl proťal jako třetí. Další naši si v třiceti členném startovním poli počínali následovně – na 17. místě nakonec skončil Večerka, 19. Pražák, 24. Podhradská a 27. Kácovský. Při technické kontrole ale přišla pro Zdendu Tlachače ledová sprcha – techničtí komisaři naměřili o 0,2 stupně (!) nižší časování přefuku ve válci, než je v registraci (tato hodnota je na všech motorech BMB již z výroby hraniční a v předpisech pro příští rok bude upravena). Toto způsobilo „zmáčknuté“ těsnění pod válcem motoru. Nezbylo, než akceptovat přísný trest – vyloučení z jízdy. Po namontování nového těsnění byl při následných kontrolách motor  bez sebemenších připomínek a Zdendu to rozhodně nezpomalilo. Ale o tom dále…

Do další kvalifikační rozjížďky A2-B2 nastoupili čtyři naši piloti. Jakub Talaš se dokázal probojovat z 11. místa na startu na 8. místo v cíli, obdobně jako Alex Legnaro z 16. na výsledné 12. místo. Další naši Jonáš Tlachač a Dan Skočdopole byli vystřeleni hned v úvodním kole…

V rozjížďce B1-C1 jelo hned sedm našich jezdců. Zdeněk Tlachač v ní první dvě kola jezdil na druhém místě, aby po kolizi cílem čtvrtého kola projížděl až jako 26. Dokázal, ale zabojovat a  postoupil na 16. místo. Na 20. místě dojel Adam Králík, před Jáchymem Galášem, 23. dojel Michal Pražák, následovaný Monikou Podhradskou, 29. a 30. místo patřilo Petru Večerkovi a Matějovi Kácovskému.

Do rozjížďky B2-C2 nastoupili tři naši zástupci a bylo to pro naši výpravu jedno z nejskvělejších vystoupení v rámci letošního ročníku. Lukáš Podobský v ní dokázal postupně v těžké konkurenci systematicky postupovat z desátého místa na startu až na samou špici a  v závěrečném kole  předjel druhého Itala Rocco Atlante a zvítězil. Jeho jízda vyvolávala bouřlivé ovace českých fanoušků a uznalé pokývání hlavou i mezi Italským obecenstvem. Lukáš musel mnohokrát ukázat stejně ostré lokty, jako používají jezdci ze samotné špičky. Další z Čechů – v tomto případě spíše Čecho-Ital Alex Legnaro, dojel 13., třetí z našich v rozjížďce Jonáš Tlachač se s trvale brzdící károu protrápil do cíle na posledním 30. místě.

Rozjížďka A1-C1 pro jednoho ze dvou našich protagonistů skončila hned po startu. Při něm dostal Adam Králík zezadu tak naloženo, že mu spadl řetěz a bylo po závodě. Druhý účastník Jáchym Galáš po startu z 22. místa dojel jako 21. v pořadí.

Poslední kvalifikační rozjížďka pátečního programu  šedesátek A2-C2 opět potvrdila vynikající formu Lukáše Podobského, který v ní i přes hendikep startu z 10. místa, daný výše popsanými peripetiemi při měřáku, dokázal dojet třetí! Z 12. místa startující Jakub Talaš po tvrdých atacích cílem prvního kola projížděl až jako 24., ale nic nevzdal a do cíle to dotáhnul na 16. místo. Slušný výkon v této rozjížďce odvedl Dan Skočdopole,  který se probojoval na 21. místo v cíli.

 Byl odjet měřený trénink a kvalifikační rozjížďky, které obojí vygenerovaly „trestné body“, jejichž součet nejen rozřadil účastníky do jednotlivých finálových rozjížděk, ale určil i pořadí na jejich startu. Princip je jednoduchý – jezdci dostávají tolik bodů, kolikátí v měřáku a  rozjížďce skončili. S jedinou výjimkou – místo jednoho trestného bodu nula pro vítěze.

Do A finále mělo přímý postup zajištěno 28 nejúspěšnějších. Naprostým suverénem se v tomto okamžiku jevil domácí Lorenzo Colombo, jež vyhrál svůj měřák a následující dvě rozjížďky. Druhý Davide Lombardo sice vyhrál obě rozjížďky, ale v měřáku skončil druhý.

Pro naše barvy bylo podstatné, že do finále A postupoval přímo pouze jediný náš jezdec, a to Lukáš Podobský díky šestému místu v měřáku (celkově zde dosáhl „až“ 30-tý čas) a prvnímu a třetímu místu v rozjížďkách. Kompletní výsledky naleznete zde . Další naši se kvalifikovali do B finále : ze třetího místa do něj startoval Jakub Talaš, z 10. Alex Legnaro, a „až“ z 25 místa Zdeněk Tlachač. Pořadatelé do B finále přímo kvalifikovali 30 jezdců, jejichž počet mělo následně doplnit šest nejlepších z finále C. Tento poněkud nezvykle vysoký počet byl zvolen proto, aby se program nenatahoval případným finálem D za účasti osmi jezdců, z nichž šest prvních by postupovalo.

Mezi zbylými 34 jezdci, kteří se měli utkat ve finále C, bylo osm našich : ze 7. místa a tudíž s velkými postupovými ambicemi startoval Jáchym Galáš, z 10. místa Michal Pražák, 14. startoval Petr Večerka, 16. Dan Skočdopole, 20. Adam Králík, 25. Jonáš Tlachač, 26. Monika Podhradská a konečně 32. Matěj Kácovský.

Zde určitě stojí za zmínku, že do tohoto C finále z prvního místa startoval nám velice dobře známý polský jezdec Alan Lalak.

Při pohledu do bodovací tabulky  zde , která rozřadila účastníky do jednotlivých finálových rozjížděk, se lze jen těžko ubránit pocitu, že to byl právě měřený trénink, který pro mnoho našich jezdců znamenal nejvyšší bodové zatížení… (první číselný sloupec vlevo udává absolutní pořadí času, dosaženého jezdcem v měřeném tréninku).

Neděle se probudila do mrazivého rána a svůj Warm-Up odjeli účastníci C finále ještě za teplot, velice blízkých nule. Sluníčko ale rychle začalo vše ve svém dosahu ohřívat, takže nedělní finálový program se odjel za typického slunečného podzimního dne, ve kterém se na tribuně potkávali lidé v tričku a šortkách s jinými v zimní bundě. Před jedenáctou jela svůj Warm-Up i skupina šedesátkařů, přímo postupující do A finále, a velice povzbudivý výsledek v něm zajížděl náš Lukáš Podobský, který se spolu s Atlantem jako jediní dva dokázali dostat pod 58 vteřin.

Finále C : obrovskou smůlu hned na jeho startu měli dva naši jezdci, kteří se při strkanicích a drobných kolizích v samotném úvodu dostali ven z jízdní dráhy a pořadatelé je nekompromisně odstavili mimo trať. Co bylo Monice Podhradské platné, že stála částečně na trati a podařilo se jí nastartovat motor, ruka „traťáků“ jí prostě nedala šanci. A obdobně dopadl i Michal Pražák. Naše největší naděje na postup Jáchym Galáš se sice po startu propadl na 11. místo, ale cílem druhého kola již projížděl na šestém, tedy postupovém místě. V dalších kolech si ještě polepšil, když jezdil na výborném čtvrtém místě. Ještě v předposledním kole držel páté místo, ale v posledním kole se přes něj dostali dva jezdci, takže Jáchym skončil na prvním nepostupovém místě. Velká škoda ! Skvělý výkon zde při svém poslední vystoupení předvedl Adam Králík, který po startu z 20. místa dokázal vytrvale postupovat dopředu, aby cílem projel na krásném 9. místě. Opět  škoda, že se Adamovi takhle nedařilo v průběhu celého závodního víkendu. Jeho urputná dravost a silná motivace si však vybrala svou daň, neboť byl po závodě vyloučen komisaři za předjíždění na žlutou vlajku. Přísné rozhodnutí, ale takové jsou závody a Adam v této jízdě rozhodně jezdecky zaujal. Slušný výkon odvedl i Petr Večerka, startující ze 14. místa. V úvodu závodu se dokázal probojovat na 9. místo, aby závod dokončil na 12. místě. Raketový vstup do této finálové  rozjížďky předvedl Jonáš Tlachač – po startu z 26. místa už cílem prvního kola projížděl jako 18., v kole následujícím dokázal postoupit ještě o čtyři místa. Ale následovala kolize, po které se propadl zpátky na 18. místo, ze kterého se mu po mnoha soubojích se soupeři podařilo postoupit na 13. pozici v cíli. Jonáš dokáže být už teď hodně rychlý. Zde se, ale často dostával do velice tvrdých soubojů, což mu trochu bralo chuť. Pro Matěje Kácovského toto světové finále bylo v podstatě jedním z prvních závodů v šedesátce. Matěj skončil na 21. místě a byl to pro něj  určitě křest ohněm, jaký jen tak někdo nezažije. Dan Skočdopole sice startoval ze 16. místa, ale stejně jako Monika Podhradská a Michal Pražák dostal od soupeřů v úvodu co proto, takže do závodu vyjížděl z posledního místa, aby marný boj s prázdnou pneumatikou v pátém kole raději ukončil. Toto finále pro nás tedy nejenom neskončilo očekávaným postupem, ale dalo navíc tušit, že se na trati bude bojovat opravdu tvrdě a že rozhodující bude vyhnout se kolizím při startu.

 Finále B : naši trojici do tohoto finále nikdo z céčka neposílil, takže na vynikající 3. místo se na startu postavil Jakub Taláš, na 10. Alex Legnaro, Zdeněk Tlachač startoval jako 25. z třinácté řady. Start se neobešel bez problému  – v kolizi se ocitnul i Zdeněk Tlachač. Ani opakovaný start nebyl bezchybný, ale tentokrát na vzájemné kontakty doplatilo 5 jezdců. Navíc za nesprávný start byli penalizováni 10 sekundami Gianluca Guiotto a Leonardo Merzario, mimochodem člen rodiny slavného Artura Merzaria, který byl jedním ze zachránců Nikiho Laudy při jeho vážné nehodě ve F1 na Nürburgringu v roce 1976. A tak se závod finálové skupiny B opět restartoval. A právě Merzario Jr. s Němcem Beckhusenem udávali zpočátku tempo.  Jestliže o Alexovi Legnarovi se dá říct, že se mu start  příliš nepovedl – cílem prvního kola projížděl „až“ jako 20. – tak Zdendu Tlachače dokonce vyšoupli soupeři v zaváděcím kole mimo trať a startoval z horšího místa, než původně měl. Zdenda, ale „zabral špónu“ a od samotného úvodu jízdy předjížděl minimálně dva soupeře za kolo. Závod pak úspěšně dokončil na čtvrtém postupovém místě. Jakub Talaš se v průběhu jízdy pral se soupeři – byla to cesta z pátého na osmé místo a zpět na krásné postupové páté místo. Dalšímu z našich, Alexovi Legnarovi se po nepříliš vydařeném startu podařilo v půlce závodu postoupit až na 16. místo, aby nakonec cílem projel jako 18. v pořadí. Novinkou letošního ročníku bylo i dekorování vítězů všech finálových rozjížděk, resp. šestice nejrychlejších, ihned po dojezdu, což výrazně oživilo celý nedělní finálový program. Výsledky finále B jsou zde.  Zdeněk a Jakub si tedy do Čech odvážejí krásné poháry za čtvrté, resp. páté místo a při přebírání byli jistě již myšlenkami ve velkém „A“ finále, kam s celými týmy původně plánovali přímý postup. Plán se jim sice takto oklikou podařilo naplnit, ale ze samého chvostu startovního pole. Ale jak stojí ve Švejkovi :“Ať jsme biti, jen když se perem“. Teď jen zbývalo složit na technické kontrole kompletně rozebrané motory a vše se schylovalo k vyvrcholení tohoto finálového setkání „vyznavačů“ motokár Easy, jak nás nechápavě titulují na jednom nejmenovaném webu.

V polední přestávce odlehčila atmosféru napětí velká společenská událost – Driver´s Parade, tedy slavnostní nástup všech startujících na Světovém finále Easykart 2011. A  české vlajky byly vidět více než domácích Italů !

Finále A: Italové Lorenzo Colombo, Davide Lombardo, Gastone Sampieri, Nicola Vitali a Rocco Atlante spolu s Rakušanem Županičem tvořili na startu hlavního finále blok před naším Lukášem Podobským. Ten si navíc po svém boku na vnějšku při startu vezl nám nechvalně známého odstřelovače Ucciho, který na jarním podniku Evropského finále Easy v závěru rozjížďky zlikvidoval Dominika Javůrka tak, že  mu přejel motor a utrnul přívod benzínu do karburátoru. Ale konec stesků – jde se na to ! Tempo zaváděcích kol v Itálii je vskutku svižné, takže zadek mnohdy v jejich  úvodu jen stěží stíhá. Čelo, ale vždy zhruba v půli okruhu zpomalí, takže zbytku pole dá dostatek času se znovu zařadit. Horší už je to s držením formace a zákazem vybočování do okamžiku zhasnutí startovních světel – tam zadní část startovního pole není příliš ukázněná. Ale zadek pole se až tak moc neřeší – rozhodujících je několik prvních řad ! Hned po absolvování prvního zaváděcího kola bylo finále odstartováno. Lukáš si  pohlídal vnitřek dráhy a odjel zhruba kolem pátého místa. Hned na výjezdu ze třetí zatáčky se ale soupeřům podařilo dostat ho na vnějšek a první z Italů, který se ocitl po jeho boku, ho přeochotně  vyvezl na trávu. Lukáš se tedy hned v úvodu propadl o dobrých osm až deset míst (kdo to má v tom fofru počítat ) a cílem prvního kola projížděl až jako 14. To další naši dva účastnící finálové jízdy si po startu polepšili : Jakub postoupil z předposledního místa na startu na 26. místo, Zdeněk jel hned za ním. Navíc v následujícím kole  oba postoupili o tři místa dopředu. Na čele mezitím zbytku mírně poodjela dvojice Italů Colombo a Lombardo, za nimi s minimálními rozestupy a za občasné vzájemné výměny pořadí jeli ostatní. Lukášovi se podařilo v takto vyrovnané konkurenci jezdců v půlce závodu, vypsaného na 16 kol, pracně postoupit na 9. místo, před Ucciho a Venezuelana Baiza. Namísto aby se oba za viditelně rychlejším Podobským vydali stahovat jezdce před, tak Baiz  opět drsně Lukáše vyvezl mimo trať. Všichni tři pak zbývajících osm kol strávili vzájemnými pokusy o předjetí, takže na nějaké dojetí čela nemohlo být ani pomyšlení. V samotném závěru posledního kola se Uccimu podařilo dostat na čelo této trojice, jedoucí na 8. až 10. místě. K trojici na samotném čele závodu se přidal třetí, Ital Daniele Vezzelli. V předposledním kole se dokonce dostal do čela,  před Lombarda a Colomba. A to neměl nejspíš dělat, neboť byl vzápětí odsunut až na 12. místo … Ano – v Itálii se jezdí tvrdě ! Však také motokáry patří do skupiny kontaktních sportů, ale všechna tato vyvezení nepředstavují na zdejších kartodromech velké ohrožení. Prostě když se dostanete na výjezdu ze zatáčky vedle soupeře na vnitřek, tak vy na výjezdu využijete celou šířku trati a vyjedete až k obrubníku. Na soupeře tak většinou  zbyde jen možnost výletu do trávy. Tyto manévry jsou možné na italských kartodromech typu tam-zpátky-tam, situovaných na rovné, zatravněné ploše. Představa, že takovéto posílání je provozováno na našich přírodních okruzích v Písku či Mýtě, je absolutně nemyslitelná, neboť to by šlo beze vší srandy o život. Ale „venku“ se také tak jezdí… Je to trochu v duchu kontroverzního hlášení do vysílačky při GP F1 v Singapuru, které slyšel od svého týmu Massa na adresu Hamiltona : „Destroy his race“, tedy „Znič mu závod“. Ale, aby to zase nevypadalo, že se v Itálii nedodržují sportovní pravidla. Jasným důkazem toho je fakt, že cílem sice projel jako první Davide Lombardo, ale byl vzápětí sportovními komisaři nekompromisně vyloučen. V posledním kole se totiž na zadní rovince pokoušel předjet vedoucího Vezzelliho a při kontaktu v zadní části motokáry ho otočil. Výborně zajel Zdeněk Tlachač, který se dokázal v takto silné konkurenci probojovat na 14. místo a obdobně i Kuba Talaš který dojel o dvě místa za ním, jako 16. Takže sečteno a podtrženo : letos v šedesátkách nakonec zvítězil Gastone Sampieri před Nicolou Vitali a Francescem Sabellou. Také na čtvrtém místě skončil Ital, konkrétně Lorenzo Colombo. Pátý byl první zahraniční jezdec, Rakušan Maxmilián Zupanic (ale toho přece umíme i v Brucku na jeho trati porážet, ne ?!), posledním vyhlášeným byl Nicola Bartolini. Výsledné deváté místo Lukáše Podobského určitě zcela nesplnilo očekávání, která byla hlavně po jeho úspěchu v italském šampionátu opravdu veliká (v koutku duše i ta nejvyšší,  ale to se nemá ani říkat, natož psát !), ale jeho vystoupení bylo vskutku reprezentativní a oběma Lukášům nelze než poděkovat. A že jim nepřálo štěstí ? No vždyť je to „sport“ ! Všem ostatním jezdcům nelze než popřát pro příště více štěstí, více bojovného ducha a mnoho příležitostí ke svezení na horké italské půdě, tak aby to za rok v šedesátkách bylo na bednu ! Výsledky finále A jsou zde.

 EASY 100

Ve stovkách nastoupili v českých barvách Dominik Javůrek, Jindra Vohnout a Václav Šafář. Největší zkušenosti s velkou károu má Jindra. Dominik jel letos se stovkou první rok a pro Vaška to byla v podstatě premiéra. Kategorie Easy 100 je logickým pokračováním vývoje pilotů po šedesátkách, je třeba si ovšem uvědomit, že pro kluky je to skok pořádný. Rozměrem „dospělá“ motokára s výkonem oproti šedesátce dvojnásobným vyžaduje nejen řidičské umění, ale především již značnou fyzickou připravenost ! Trojice Čechů se již od středečních tréninků snažila vylepšovat dosažené časy. Jindra Vohnout přijel do Itálie ještě téměř ve stavu nemocných a na výkonu to bylo trochu znát. V průběhu víkendu předváděl dobré výkony, ale právě fyzická kondice zřejmě nakonec rozhodla a jeho umístění ve finále B.  Dominik Javůrek jel ve čtvrtek a pátek velmi rychle. Původně si sám dal cíl postoupit přímo do finále A, ale nakonec se dalo pomýšlet i výše. Již od prvních tréninků bylo milým překvapením vystoupení Václava Šafáře. Před třemi týdny ještě bojoval o titul v šedesátce, teď jel se stovkou, a hned velmi dobře. Vašek měl smůlu v kvalifikačních jízdách, kde se nevyhnul kolizím a díky tomu musel startoval ve finále B. Zde ovšem předvedl stíhací jízdu, kdy se postupně probojovával startovním polem až na 4. místo v cíli,  což mu zajistilo účast ve finále A ! Výsledky finále B jsou zde.  Dominikovo 15. místo ve skupině v měřeném tréninku bylo zřejmě trochu za očekáváním, pak ovšem zajel výborně kvalifikační rozjížďky, když dojel na 5. a 10. místě. To mu zajistilo slušnou startovní pozici ve finále A – na startu stál na dvacítce. Vašek startoval z pozice č.32. Už samotné zahřívací kolo stovek bylo zajeto v závodním tempu a kdo na to nebyl připraven, měl smůlu. Vaška a Dominika jsme na to upozorňovali předem a tak se oběma povedl start velice dobře. Následně měl smůlu Vašek, který již v prvním kole dostal ránu a musel dojíždět velkou ztrátu. Dominik již v prvním kole figuroval na 13. místě, to nebylo špatné, další výbornou jízdou se ovšem propracoval až na šesté místo. Když se závod posunul do druhé poloviny, bojoval stále ve skupině o 6. až 8. místo a byl to nakonec boj osudný. Ve 13. kole ho tvrdě atakoval Orsini a Dominikova kára nebyla schopna další jízdy. Samozřejmě nám to všem bylo líto, ale to se prostě na závodech stává. Vystoupení Dominika a Vaška ovšem rozhodně předčilo očekávání a za předvedený výkon se určitě nemusí stydět. Dominik ukázal, že je schopen závodit mezi 10 nejrychlejšími piloty seriálu Easykart z celého světa. Vašek zvládl premiéru na jedničku a příští rok bude jistě patřit mezi naše největší želízka v ohni. Výsledky finále A jsou zde.

 EASY 50

Samozřejmě nemůžeme opomenout ani velké souboje v rámci třídy Easy 50. Tato dětská kategorie se tradičně dostala ke slovu pouze v průběhu soboty a neděle. I zde překvapil velký počet startujících, kterých se v Castellettu sešlo na 45 a museli být proto rozděleni do 3 skupin. České barvy hájili Sára Pokorná, Jan Wagenknecht, Petr Pospíšil a Ralf Feber (další naše přihlášené vyřadila marodka).  V Itálii se stejně jako v loňském roce odehrály jízdy třídy Easy 50 z legislativních důvodů v tréninkovém režimu. To ovšem u malých závodníků nic nezměnilo na odvážných soubojích a touze být za volantem motokáry tím nejrychlejším. Samotná účast na takových významných závodech je pro motokárové elévy nesmírnou zkušeností, kterou rozhodně většina startujících využije v budoucnosti ve vyšších třídách. Jezdci sice nebyli vybaveni časomírou (což je možná škoda ve vztahu k porovnávání jednotlivých kol), ale zase naopak si mohli v nedělních simulačních jízdách vyzkoušet např. letmý start, který se aplikuje ve třídě Easy 60. I tady je nutné vyzdvihnout profesionalitu traťových komisařů při rizikovějších situacích na trati. Padesátkaři si letos opravdu hodně zajezdil a na kilometry najeté na technické a  nagumované trati budou určitě dlouho vzpomínat. Radost měli nakonec úplně všichni jezdci, neboť stejné ocenění v podobě velkých pohárů čekalo tradičně na každého z nich. A my věříme, že s některými z nich se za rok sejdeme třeba ve třídě Easy 60. 

Na úplný závěr ještě „třešnička na dortu“ ! Kdo si myslí, že v Castellettu hráli na vyhlášení vítězů pouze italskou hymnu, tak je na velkém omylu ! Zásluhou Aleše Kohouta z teamu HKC, který zvítězil ve finále B třídy 125 Heavy si poslechli diváci na tribunách, ale i na celém světě v přímém televizním přenosu také tóny české státní hymny Kde domov můj…

 Po letošním Světovém finále Easykart 2011 je tedy na místě pogratulovat všem  majitelům třpytivých pohárů a také poděkovat za účast všem, kteří se společně podíleli na  úspěšné reprezentaci českého motokárového sportu v zahraničí !

E60 – Pavel Hojdysz,  E50  – Tomáš Vaněk,  E100 – Vitek Javůrek